Historie skupiny

  • Zakladatel skupiny:
    JENDA KORDA (* 22. 1. 1904 † 30. 7. 1986)

    Jak na vznik skupiny vzpomínal na sklonku 60. let 20. století?
    "Historie "Settlers clubu" začala na podzim roku 1930, kdy byl náš tramping i po společenské stránce na velké výši. Tehdy ohlásil libřický "Osadní klub" I. všetrampský večer v pražské lucerně. Nabito. Sál byl krásně vyzdoben vlajkami různých osad, nálada výborná. Působil jsem ve sborečku "Silver Star", který byl osadním sborem libřického Osadního klubu. Sbor byl pro tento večer rozšířen na 14 členů a byly nacvičeny čtyři písně. Vlajka, Pojď dívko s námi, Na řece canoe mám a Pacifik. Večer měl úspěch a já měl možnost realizovat svůj dávný úmysl, sestavit menší pěvecké těleso, které by za to doopravdy vzalo. Proto jsem vybral ze čtrnáctičlenného sboru šestku a dlouho jsme se nemohli dohodnout, jaký název sborečku dát. Říkali jsme si: když jsme z různých osad, tedy "Osadníci". Kolemse to však hemžilo samými cizojazyčnými názvy, což byla tehdejší móda. Rozřešili jsme to tak, že jsme si našli v anglickém slovníku překlad slova "osadníci", což bylo v angličtině "settlers". Protože i kluby byly tenkrát v módě, přidali jsme za slovo "Settlers" slůvko "club" a název byl hotov. Později se to upravilo na "Setleři", což se používá dodnes". Tolik Jenda Korda.

    Všetrampský večer - Lucerna 1930                               První složení skupiny - Settlers club 1930

  • Pokračování historie:
  • S pomocí této skupiny Jenda Korda zpopularizoval mnoho trampských písní, u kterých napsal text. Bylo to okolo 150 písní. Mezi nejznámější patří Vlajka, Až ztichnou bílé skály, Děvče, jsem námořník, Měsíční údolí, Nezapomínejte kamarádi, Pojď dívko s námi, Stará vzpomínka, Tulácká romance, Už nejsi Nevado, Vím o údolí, Vzpomínka na Svatojánské proudy, Zlaté dno..... Spolupracoval se skladateli jakými byli např. A. Mošna (Vzpomínka na Svatojánské proudy), F. Korda (Až ztichnou bílé skály, Vlajka), O. Petránek, G. Špaček, O. Vrtiška, A. Hořínek, V. Konvička, T. Koukal a další.
    Písničky Settlerů byly aranžovány nejdříve výborným hudebníkem Karlem Brokenickým (bohužel zemřel už v roce 1931) a také Frantou Kordou. V roce 1932 se ujal sboru populární Eman Fiala, který byl výborným učitelem a zároveň vystupoval se Settlery jako klavírista. V témž období se několikrát změnilo obsazení souboru, zvláště po roce 1933, kdy ze základů původního sexteta Karel Brokenický, Václav Konvička, Jenda Korda, Rudolf Moš, František Mrázek a Václav Šavlík vznikl kvartet Václav Konvička, Jenda Korda, Oldřich Kovář a Karel Zeman. Hudební tvář souboru se měnila i s příchodem hudebníků, kteří komponovali, aranžovali a doprovázeli Settlery na klavír (kromě Emana Fialy také dr. L. Vachulka - Smiling, poté krátce Bedřich „Niki“ Nikodem. Settleři ve všech fázích své činnosti a ve všech žánrech, které obsáhli, vynikali kvalitními arranžemi, čistým a muzikálním projevem a profesionální pohotovostí. Tenoristé V. Konvička a O. Kovář (pozdější člen opery Národního divadla) a basista B. Kupšovský natáčeli také sólově. Sestava se během let několikrát změnila – přišli a zase odešli Bohumil Dudař, Emil Martínek, Oldřich Kovář, Oskar Vait, J. Valtr, O. Tesař, J. Vavřínek.

  • Kvartet s klavíristou Emanem Fialou - Settlers club 1934

    Pokračování historie:

    K bleskovému nástupu Settlerů do povědomí veřejnosti přispěla tehdejší široká obliba trampské písně a módní tendence zařazovat trampské soubory do programů zábavných podniků a estrád. Sbor účinkoval na trampských akcích, v rozhlase, v celé řadě filmů a revuálních a operetních divadel. Tak došlo k uplatnění Settlerů na jevišti Divadla Vlasty Buriana (Hadrián z Římsů, 1932), Arény (Od srdce k srdci, 1935), Tylova divadla (Podej štěstí ruku, 1936). V roce 1936 byli Settleři angažováni ředitelem Hugo Krausem do Velké operety kde ve Weinbergerově operetě (Apropos, co dělá Andula?,1936), zpívali trampské písně. Na přelomu 30. a 40. let byli Settleři angažováni v pražském Švandově divadle na Smíchově, kde pak zněly trampské písně v úpravách L. V. Smilinga (prof. dr. L. Vachulka) ve hrách Děvče z přístavu, Petříček a Pavlíček, 1940, Doktor Fiakr, První valčík, 1941, Líbánky komtesy Lucky, 1942, Děti manéže, 1943, Settleři měli vždy s výrazný podíl na úspěchu nastudování, zvláště v případě operet Josefa Stelibského Děti manéže (400 repríz) aj. Houšteckého Doktor Fiakr (324 repríz).

  • Ve Velké opeře - Settleři 1935

    Pokračování historie:

    Malostranští rytíři, poté např. Dobrý tramp Bernášek (1933), Kapitán Korkorán (1934), To byl český muzikant (1940), Artur a Leontýna, Přítelkyně pana ministra, Štěstí pro dva, Za tichých nocí (vše 1940), U pěti veverek (1943). Výrazné pomoci, zvláště v oblasti filmové činnosti, se souboru dostalo od Jarky Mottla. Settleři se podíleli na pěti desítkách dalších, filmů, dokonce na kresleném Stvoření světa, kde své hlasy propůjčili zvířátkům Jeana Effela.
    Činnost Settlerů byla nesmírně rozsáhlá. Jen do 1944, tedy za 15 let působení, absolvovali na 2500 vystoupení a přes 150 relací v Československém rozhlase, získali 5 divadelních angažmá, natočili 48 filmů (částečně pouze zvukový synchron) a na 100 gramofonových snímků pro takřka všechny firmy, hlavně Estu a Ultraphon. Po roce 1945 Jenda Korda pěvecké činnosti se Settlery zanechal a stal se finančním úředníkem, ale i nadále se věnoval tvůrčí práci – psaní písňových textů.

  • Settleři 1945

    Pokračování historie:

    V té době došlo k úplné profesionalizaci Settlerů jako vokálního kvarteta – v roce 1945 se ustálila sestava pod vedením Oty Petránka – Vašek Konvička (tenor), Josef Maršík (tenor), Dr. Josef Žák (tenor), a Bohuslav Kupšovský (bas). V tomto obsazení zpívali celé poválečné období, jen místo Oty Petránka je později doprovázel na piano Jiří Baštář. Spolupráce s profesionálními hudebníky nastala v důsledku divadelního angažmá a s tím souvisejícího odklonu od výlučně trampského repertoáru a kytarového doprovodu. To už se Settleři neubránili jisté komercializaci a postupně splynuli s hlavním proudem zábavné hudby. Soubor Settleři prošel všemi pražskými kabarety, z nich nejdéle působil v Alhambře (pravidelně 1949 – 1956 v pásmech Lazebník Semilský, Pět neděl v talíři, Strach má velké oči, Tak to začíná, Tři mušketýři po 303 letech, Z Makotřas do vesmíru ad.). Od poloviny 50. let se činnost Setlerů rozšířila o účinkování v Československé televizi. Z větších programů to byly Až zmlknou tranzistory a S kytarou po Velké řece (1965), Hedvábné starosti (1977), Kam dnes večer a Kolaudace (1968), Setleři po čtyřiceti letech (1971), U pěti Voldánů (1970), Zpívající přístavy (1971).

  • S laskavým svolením použitý zdroj: Sdružení AVALON